Pokoj smrti

čtvrtek 9. leden 2014 23:03

zdroj: www.dominoknihy.cz

Kvadruplegik Lincoln Rhyme poprvé vyráží do terénu a hned málem přijde o život.

Na tuhle knížku jsem se moc těšila. Četla jsem od Jeffery Deavera všechno a zvláště řada s Lincolnem Rhymem je pro mě zárukou spokojenosti.

Nejnovější díl série s kriminalistou upoutaným díky nehodě, která z něj udělala kvadruplegika, se výrazně liší od všech předchozích. Lincoln se svou pomocnicí Amélií jsou povoláni, aby pomohli vyřešit případ zabitého protiamerického aktivisty, který byl odstraněn americkou vládou. Jelikož jsou do případu zapleteny státní organizace, jedná se spíš o lehce špionážní román.

Mě to trochu kazilo potěšení z četby, protože nemám moc ráda, když je v ději zapletená politika, i když tady to není tak okaté. Ale přeci jen, některé pasáže pro mě byly moc dlouhé a musím se přiznat, že i trochu nezáživné.

Ale nebyl by to Jeffery Deaver, aby to nedokázal povznést a pasáže, které pro mě byly nudné, nevyvážil akcí a napětím. Také musím ocenit, že oproti minulým knihám, kdy už to vypadalo, že autor překombinoval sám sebe, se v této knize zase trochu vrátil na zem a dal ději reálnější rozměr. Samozřejmě v mezích fabulace a záživnosti pro čtenáře.

V prvním díle chtěl Lincoln kvůli svému postižení spáchat asistovanou sebevraždu. Tento příběh se táhne všemi díly a postupně se vyvíjí. Postupem se dostává ke smíření se svým stavem až k touze po zkvalitnění svého života pomocí různých operací. Na jednu takovou má jít právě v tomto posledním díle. Jeho stav se oproti minulosti výrazně zlepšil, a kdyby se operace povedla, má naději na částečnou hybnost horních končetin.

Že se Link dostává do kondice, potvrzuje i to, že se rozhodne sám vyjet do „terénu“, protože nikdo jiný nemůže. A že to nebude mít lehké je jasné hned. Nevyrazí totiž někde v okolí, ale rovnou se vydává na dalekou cestu na Bahamy. Nebyl by to Deaver, aby nepřihodil ještě nějakou mrtvolu pro oživení, a tak se rázem Link zapojuje do vyšetřování vraždy mladé studentky, která nebyla tak úplně jenom studentkou.

Amélie má stále trápení s postupující artritidou, která ji velmi znesnadňuje výkon povolání. Dokonce jí i hrozí odvolání z práce v terénu a přesun „ke stolu“. A to by Amélie nepřežila. S tím bude muset něco rychle udělat.

Kniha mě bavila, ale jsem od Deavera zvyklá na trochu větší „vzrůšo“. Na autorovi je mi ale sympatické, že se snaží občas vybočit ze svých literárních stereotypů, aby trochu oživil repertoár, jako např. James Bond v „Nula stupňů volnosti“. Každopádně, kdo má Deavera načteného, určitě by neměl vynechat ani tento poslední díl.

Martina Bubeníková

Martina Bubeníková

Martina Bubeníková

recenze knih a rozhovory s lidmi ze světa literatury

Recenze knih, které mě zaujaly a rozhovory s lidmi, které obdivuji, převážně ze světa literatury. Nečekejte negativní recenze. Když se mi kniha nelíbí, tak se s ní nebudu dále obtěžovat. Natož, abych o ní psala...

REPUTACE AUTORA:
0,00

Tipy autora

Oblíbené blogy